, Vnímáme ji jako samozřejmost, vždyť každý den má začátek a konec, je to přirozené a normální, není nad čím přemýšlet. Ráno vstáváme, zabýváme se potřebnými úkony hygieny a úpravou zevnějšku, snídáme. Chystáme se do práce, pomáháme dětem vypravit se do školy… Náš den se zkrátka nějak podobně odvíjí každé ráno. Další sled událostí, které se dějí během dne v zaměstnání, také může být více nebo méně obvyklý.
Jak se při tom cítíte? Jste k sobě pozorní a vnímáte své tělesné pocity?
Mnoho z nás, naneštěstí, jede ve výše uvedených obvyklých úkonech na autopilota. V praxi se to může projevovat tak, že např. v zaměstnání „jedete v zajetých kolejích“, t.j. v navyklých myšlenkových liniiích, jste přece v práci. Spadá sem i vámi zažité vnímání kolegů, šéfa i pracovních úkolů, zvlášť pokud se víceméně opakují.
Zabrnkalo ve vás něco z předchozích vět? Možná se vás to naopak netýká vůbec, cítíte se v současné etapě svého života dobře a to, co k vám přichází, pokaždé nějak pořešíte. Nezbývá než gratulovat, už jste zřejmě nalezli své vlastní plynutí a život vnímáte jako přítele, s kterým je snadné se domluvit.
Naopak, pokud vás některá z výše uvedených obvyklostí zasáhla, je nějakou měrou „vaše“, pochvalte se. Za to, jak jste vnímaví, že jste si všimli, že „jedete“ v navyklém stereotypu, ať se týká čehokoliv. Vaše vědomí je dostatečně otevřené k sebereflexi, což je základní předpoklad sebepoznávání. – Vzpomínáte? To je svadhjája z jógového desatera. Velmi úzce se s ní pojí naše ne/ spokojenost. Jedině díky uvědomění si nespokojenosti můžeme pozvolna začít něco měnit.
Pokud jste došli až sem a opravdu rádi byste svůj život odlehčili, zjednodušili tak, aby v něm bylo více prostoru pro vás samotné, pro vaše blízké a záliby, je ten pravý čas zahájit se sebou vnitřní rozhovor. Neseme si ho v sobě od dětství, ale dokud nepřijde určitý vnitřní přetlak či bolest fyzického těla, mnozí z nás svou permanentní rozmluvu uvnitř nevnímají. To jediné, co k tomu potřebujeme, je ochota se pravdivě vnímat. Záměrně se sám/a sebe ptát, co mobu změnit, co mi vadí, která oblast mého života mě irituje nejvíc – t.j. kde je změna nejvíc potřebná.
Tak například zjistíme, že chceme změnit práci, bydlení, možná i partnera /partnerku… „Vzali jsme rozum do hrsti“, a tak víme, že některé věci nejdou změnit okamžitě. Lze ovšem vědomě měnit své postoje, náhledy na tu kterou záležitost, která po nás něco chce. Dobře položené otázky, které si klademe, a jsme ochotni slyšet odpověď našeho nitra – to jsou základní stavební kameny Sebepoznání. Cílem je cesta stávání se vědomým člověkem, který objevuje svou přirozenost a čisté lidství.
To bychom tedy měli. Jak to však uchopit každý den, aby nám počínaje ránem bylo dobře?
